Opevněné kostely

Opevněné kostely poskytovaly vojenskou ochranu ohroženému civilnímu obyvatelstvu na území chráněném církevním azylem. K opevňování kostelů docházelo zejména ve středověku, opevňovány byly nejen kostely a kláštery, ale i hřbitovy. V českých zemích se opevněné kostely vyskytovaly na územích zasažených či ohrožených taženími vojsk zejména v době tureckého nebezpečí a selských válek. Současně ovšem docházelo k užívání pevnostních prvků jako dekorativních doplňků staveb, a to zejména v renesanci (např. střílny na atice jižní předsíně městského kostela ve Veselí nad Lužnicí).
Stavební prvky opevněných kostelů lze rozdělit na prvky pro obranu pasivní, nebo aktivní.

Pasivní obranné prvky

• Situování kostela a areálu na vyvýšeném místě
• Příkopy, valy, ohradní zdi - příkopy byly vyhloubeny kolem řady kostelů (např. Hulín, Spořice, Kočí), ale většinou byly od doby barokní postupně zasypány.
• Pevné zdivo stavby
• Pevné zajištění vstupu (např. brána v Přibyslavi)

Aktivní obranné prvky

• Střílny (např. Trhové Sviny)
• Střelecké ochozy
• Bašty (např. Velká Bíteš)